Kde je dno naší duše? Jak hluboká je temnota v nás? A troufneme si tyhle hlubiny prozkoumávat?
Rakev pomalu klesá nekonečným rašeliništěm duše, níž a níž, do temnot, kam nepronikne jediný paprsek světla. Na naší cestě nás objímá olše prorostlá houbou, jež je živá i mrtvá zároveň. Noříme se do neprobádaných končin vlastního já, dotýkáme se stínů, bolesti a zla, ale i skryté moudrosti. Kolem nás jsou provazce rašeliníku, mechu, který stále roste za světlem a nechává své kořeny v hlubinách nekonečna, rodí se a umírá v jednom okamžiku.
Klesání nekončí, procházíme napříč světy, které jsou uvnitř i vně, vzájemně se prolínají, mizejí a opět vznikají. Tato cesta může být obohacením, ale též prokletím. Může nás obdarovat poznáním, může nás však také stáhnout do zla či utopit ve vlastním nitru. Rakev je nástrojem pro zkušené a čisté duše, které se svými stíny aktivně pracují a nebojí se následovat cestu krve.
---
Kyvadlo je ručně broušeno ze dřeva subfosilního (bahenního) dubu a spaltované olše s proložkou ze stehenního kloubu srny. Doplněno je hmatkou ze subfosilního dubu a korálky z obsidiánu, krvavého jaspisu a karneolu. Subfosilní dub je vhodný především na práci s vlastním nitrem. Stovky až tisíce let ležel v hlubinách močálů, pod vodou, živý i mrtvý zároveň, v temnotách. Spojuje svět živých se světem mrtvých, minulost s přítomností a hlubiny nevědomí s vědomím.
Toto kyvadlo bych vzhledem k jeho energiím a síle doporučovala opravdu zkušené*mu praktikující*mu. Patří mezi magické pomůcky, které mohou při nesprávném používání přinést více neštěstí než dobra.
Kyvadlo je unikát a znovu takové nevytvořím ani do kolekce, ani na zakázku.
Dřevo: subfosilní dub, spaltovaná olše
Minerál: obsidián, krvavý jaspis, karneol